Integrované systémy řízení výroby
Řízení dodavatelských řetězců
Vytisknout  studijní materiál

SCM: principy

Jak jsme viděli v předchozích lekcích, je možné díky integrovanému přístupu ke všcm činnostem zlepšit řízení zdrojů souvisejících se službami, které chceme nabídnout zákazníkům. Podle studie Andersen Consulting existuje sedm hlavních principů optimalizace dodavatelských řetězců.

Princip 1° - segmentovat zákazníky do různých skupin na základě požadovaných služeb a přizpůsobit SCM o obsluze těchto segmentů.

Tradiční segmentace rozděluje zákazníky podle oborů, výrobků nebo obchodních kanálů a používá stejné přístupy pro jejich řízení a rozdělení nákladů a zisků mezi různé segmenty.

To však znemožňuje porozumění hodnotám jednotlivých zákazníků. Pokud rozdělíme zákazníky podle jejich potřeb, podnik bude schopen vytvořit portfolio služeb vytvořené na míru pro jednotlivé segmenty.

Princip 2°– přizpůsobit logistickou síť zákazníkům na základě požadovaných služeb a zisků každého segmentu.

V minulosti podniky používaly při projektování logistické sítě, organizace skladových a transportních činností apod. nepružných přístupů založených na jediném standardu.

V některých případech byly sítě projektovány tak, aby reagovaly na průměrné požadavky nebo aby uspokojily poptávku jediného segmentu zákazníků. Žádný z těchto přístupů nemůže zaručit dosažení cíle SCM, to je získání konkurenční výhody.

Princip 3°– naslouchat signálům trhu a sladit poptávku a plánování se SC, zajistit spolehlivou předpověď a optimální přidělování zdrojů.

Historicky prováděla každá podniková funkce předpovědi pro stejný výrobek nezávisle na druhých, vycházela z vlastních předpokladů, měřítek a detailů; každý úsek pracoval nezávisle na druhých, maximalizoval svůj zisk bez ohledu na to, že nebyl často v souladu s maximalizací globálního zisku.

Mnozí navíc nevyužívali systematicky informací z trhu a jen málokdo zahrnoval do rozhodování své zákazníky.

Funkční orientace úseků, vlastní mnoha podnikům, jen zhoršovala situaci: prodej obvykle předpovídal rostoucí poptávku a výroba musela na základě vlastních dat odhadovat, co trh skutečně požaduje.

Takové nezávislé předpovědi nejsou v souladu s řízením dodavatelských řetězců, které musí překračovat hranice podniku a zahrnout do prognózování všechny články řetězce (od dodavatelů dodavatelů po zákazníky zákazníků).

Často nejsou proměnné požadavky distributorů synchronizovány s požadavky koncových zákazníků, což komplikuje prognózování potřeb skladů a vynucuje vysoké stavy zásob, které přesto nezaručují, že nedojde k jejich vyčerpání.

Pokud distributor sdílí informaci o poptávce koncových zákazníků s výrobcem a ten se podílí na řízení skladů distributora, dochází ke zlepšení výkonnosti obou.

Sladění plánování vyžaduje čas, ale jakmile partneři sjednotí a sladí svoje systémy, stanou se plánované objednávky v podstatě závaznými objednávkami, což přinese výhody všem zúčastněným stranám.

Princip 4° - přizpůsobit produkt co nejblíže zákazníkovi.

Výrobci tradičně vycházejí při stanovení výrobních cílů z projekce poptávky po konečných výrobcích a vždy udržují na skladě zásobu pro pokrytí případných chyb předpovědí.

Výrobci obvykle považují průběžné časy za pevné, s pouze jediným časovým oknem, v němž jsou materiály transformovány na výrobek, který splňuje požadavky zákazníka.

Při tomto přístupu je možné snížit náklady pouze zkrácením časů nastavení; techniky just in time mohou v méně tradičních strategiích hromadné individualizace přinést výrazná zlepšení.

Na příklad výrobci, kteří se pokoušejí vyhovět požadavkům jediného zákazníka, objevují hodnotu odkladu: diferenciaci produktu odložíme na co nejpozdější dobu, abychom předešli explozi počtu různých dílů ve skladech.

Princip 5°– řídit zdroje SC strategicky, aby se snížily celkové náklady na materiály a služby.

Rozhodnutí výrobců platit za materiály co nejméně nevede k nejlepším vztahům s dodavateli. Dobré SCM musí využívat osvícenějších přístupů.

Partneři musí sdílet cíl snížení nákladů v dodavatelském řetězci, aby mohli snížit tržní cenu a zvýšit marži.

Poté, co podnik určil své vlastní náklady a postavení na trhu, může přistupovat odlišně k dodavatelům: požadovat konkurenceschopné nabídky v krátkém čase, navazovat dlouhodobé strategické vztahy, vertikálně se integrovat.

Princip 6°– rozvíjet informační systémy SC, které podporují různé rozhodovací úrovně a dávají jasnou představu o tocích materiálů, informací a služeb.

Princip 7° - používat komplexní měřítka výkonnosti (ne pouze funkcionální)

Pro odpověď na otázku “co děláme” používá mnoho podniků funkcionální měřítka, ale pro měření výkonnosti řetězce musíme používat složitější parametry hodnocení účinnosti a výkonnosti.